Centrum psychoterapie

Centrum psychoterapie

Centrum psychoterapie bylo založeno po vzniku Linky důvěry SOS v říjnu 1994 Renatou Nekolovou, PhDr. Zdeňkem Eisem CSc. a prim. MUDr. Rudolfem Nekolou za podpory prim. MUDr. Ladislava Melichara.

V minulosti zde pracovali: prim. MUDr. Rudolf Nekola, PhDr. Zdeněk Eis, CSc., doc. MUDr. Vladimír Hort, CSc., MUDr. Martina Hrnčířová, MUDr. Alena Žižková, MUDr. Martin Bernot. Našimi patrony byli: doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc. a prim. MUDr. Miroslav Plzák, CSc., kteří osobně pravidelně podporovali naše osvětové akce.

Do psychiatrické ambulance docházejí dva lékaři psychiatři, kde mohou klienti hledat pomoc pro své potíže a problémy. Dále se zde schází psychoterapeutická skupina. Skupinová psychoterapie probíhá v odpoledních a večerních hodinách v pátek a jedná se o otevřenou skupinu dynamického zaměření. Indikované klienty sem doporučují psychiatři z CP nebo dalších PA nejen z našeho okresu či kraje. Snažíme se pomoci klientům porozumět dynamickým vztahům mezi jejich minulými prožitky a současnými postoji, dále mezi jejich obtížemi a příznaky. Příčinu poruchy hledáme v klientovi a jeho interpersonálních vztazích. Délka docházky je individuální. Ve větší míře sem docházejí ženy (2/3), průměrný věk 40 let, s převahou středního vzdělání, ostatní mají vysokoškolské vzdělání. Převládající problematika zahrnuje manželské, rodinné, partnerské a generační záležitosti, ale také zdravotní, pracovní a sociální témata, včetně sociálně nežádoucích jevů a domácího násilí.

Klienti mají kromě "10 tera" (lobečský model) stanovená pravidla, která organizuje spoluspráva složená ze tří klientů, měnící se každé 3-4 měsíce. Při hodnocení členů skupiny a předávání spolusprávy dostávají zpětnou vazbu od ostatních na své fungování. Probíhají zde rovněž sebepoznávací psychoterapeutické techniky jako aktivní muzikoterapie, psychogymnastika, arteterapie, sociometrické techniky, nácviky komunikace, asertivního jednání, sociální dovednosti, odreagování negativních emocí a autogenní trénink. Některé techniky jsou zařazovány i do preventivních programů, například ve školách.

Převážně řešíme u klientů neurotické struktury osobnosti a následné problémy ve vztazích a běžných životních situacích, zejména při stresu, úzkostnou a depresivní reaktivitu, poruchy chování a závislosti spojené s poruchami osobnosti (alkohol, benzodiazepiny, jiné drogy, gambling). V rámci preventivních aktivit sociálně nežádoucích jevů nás navštívil prim. MUDr. Petr Popov, který objasňoval "čisté" formy závislosti, kde dominující je samotná závislost a nikoli porucha osobnosti či deprese, a to zejména závislost na alkoholu (starší muži a ženy), kanabinoidech a pervitinu (mladí lidé) a automatech.

Zaměřujeme se také na depresivní (periodická depresivní porucha, dysthymie) a úzkostné spektrum poruch (OCD, sociální fobie, specifické fobie) - jak u disponovaných osobností, tak bez nich. Minimálně se zabýváme posttraumatickou stresovou poruchou, demencí typu Alzheimerovy choroby a psychózami (zejména organická halucinosa nebo paranoidní bludy).

Indikace pro skupinovou psychoterapii zahrnují poruchy přizpůsobení (včetně poruch psychických a behaviorálních způsobených, např. homosexualitou a těhotenstvím či porodem), neurastenické a neurotické poruchy, depresivní a úzkostné poruchy všech druhů, vztahové problémy a problémy se závislostí na alkoholu a gamblingu jako sekundární fenomén při tzv. dvojité diagnóze (poruchy osobnosti, deprese, úzkostné poruchy). Po zkušenostech se závislostmi a demencemi jsme zjistili, že klienti s těmito diagnózami nejsou vhodní pro naši skupinovou terapii (pokud jde o závislost na alkoholu, může být zahrnuta do indikací, ale kvůli silné heterogenitě skupin to není optimální). Problémové je rovněž odesílání klientů s drogovou závislostí a gamblery do psychiatrické ambulance Centra psychoterapie, která funguje jednou týdně a není schopna pokrýt jejich akutní potřeby kontrol a případné hospitalizace či medikace při recidivě. Je vhodnější je směřovat do ambulancí, které fungují denně a do specializovaných skupin. Totéž platí pro poruchy příjmu potravy (anorexie a bulimie) a schizofrenní onemocnění.

Centrum psychoterapie

Centrum psychoterapie poskytuje pomoc lidem prostřednictvím psychoterapie nejčastěji skupinové, kde klienti dostávají zpětnou vazbu od druhých, mohou si procvičovat komunikaci, asertivní jednání, sociální dovednosti, učí se relaxační techniky, odreagování, atd. Rovněž zde probíhají sebepoznávací neverbální techniky – jako je psychogymnastika, arteterapie a muzikoterapie. Terapie je předcházena rozhovorem s psychiatrem, který doporučí vhodnou formu psychoterapie a v případě potřeby navrhne užívání psychofarmak. Psychoterapie se zaměřuje na řešení různých duševních i tělesných potíží, které nemají organický podklad a jsou často neurotického původu.

Neurotické potíže

Neurotické potíže pramení z vnitřních konfliktů, často dlouhodobých, které souvisejí s vývojem, vlastnostmi a postoji klienta. Mezi nejčastější příznaky patří:

·       Závratě

·       Nechutenství

·       Nadměrné pocení

·       Červenání

·       Pocity brnění a svědění

·       Nespavost

·       Poruchy zraku a sluchu

·       Bolesti tělesných orgánů a pohybového ústrojí

·       Stavy napětí, vyčerpanosti a únavy

Úzkosti

Dalším příznakem neurotických potíží bývají úzkosti. Člověk má obavy a často neví z čeho. Tyto stavy mohou vést k nutkavým myšlenkám a strachům, které nelze zvládnout vůlí. Příklady zahrnují:

·       Nutkání vracet se a zkontrolovat, zda jsou zamčené dveře nebo vypnutý plyn

·       Nutkavé strachy z ostrých předmětů, otevřeného prostranství nebo uzavřených místností

·       Strachy z dopravních prostředků nebo hloubky

Tyto stavy často vedou k poruchám koncentrace, pocitům méněcennosti a nejistotě ve vztazích mezi

lidmi.

K neurotickým potížím patří obavy z nemoci, vztahování chorobných příznaků na sebe. S neurózou souvisí i tendence řešit vlastní problémy nikoliv rozumnou cestou (asertivně) ale nepřiměřenými výbuchy, kterými se situace zhoršuje. Lidé, kteří trpí neurotickými tělesnými příznaky, nemohou většinou pochopit, že tyto příznaky jsou skutečně způsobeny duševními příčinami. Nevěří, že by duševní prožitky mohly mít tak mocný vliv a domáhají se dalších tělesných vyšetření. Někteří klienti považují diagnózu např. neurózy za zlehčení svých potíží, za projev nedůvěry lékaře, za konstatování, že si své potíže namlouvají, nebo je simulují. Příbuzní těchto klientů se jim snaží potíže vymluvit, nebo je přesvědčit, že stačí mít jen silnou vůli a na